Můj nový start: Život bez dluhů s dcerou po boku

Ahoj, jmenuji se Lucie a je mi 35 let. Žiju se svou dcerkou, které bude brzy deset. Pamatuji si, jak jsem si ještě nedávno nedokázala představit, že bych někdy mohla říct, že žijeme život bez dluhů a strachu. Ale stalo se.

Moje cesta do dluhové pasti začala dost nenápadně, ale o to zákeřněji. Snažila jsem se pomoct svému bývalému partnerovi, který měl problémy s exekucemi. Vzala jsem si na sebe několik půjček, hlavně od nebankovních společností, s myšlenkou, že mu to pomůže a on to splatí. Bohužel, z těchto peněz jsem já sama neměla téměř žádný užitek. Byla jsem mladá, nezkušená a věřila jsem, že se to nějak vyřeší.

Jenže nevyřešilo. Stala jsem se matkou samoživitelkou, otec mé dcery se o ni nezajímal a výživné platil jen sporadicky. S mým základním vzděláním jsem si našla práci, ale dluhy už byly obrovské. Začaly mi chodit exekuční srážky ze mzdy, bankovní účet mi byl obstavený. Každý den byl boj. Žít s dluhy je totiž jako mít na zádech obrovský batoh plný kamení, který vás neustále tlačí k zemi. Byla jsem zoufalá, unavená a bála jsem se o budoucnost mé dcery. Naštěstí mi hodně pomáhali moji rodiče, hlavně materiálně a s hlídáním.

V jednu chvíli jsem si uvědomila, že takhle už dál žít nemůžu. Moje dcera si zasloužila víc než matku, která se neustále strachuje a počítá každou korunu. Díky doporučení jsem sebrala odvahu a kontaktovala sociální poradnu v Příbrami. Věděla jsem, že je to moje poslední šance, ale zároveň jsem měla obavy, jestli mi vůbec někdo dokáže pomoct.

Na první schůzku jsem šla s obrovskou nervozitou. Poradkyně byla úžasná. Společně jsme detailně probraly celou moji situaci, spočítaly, kolik bych mohla reálně splácet, a hlavně mi vysvětlily, co obnáší oddlužení. Poprvé po dlouhé době jsem měla pocit, že v tom nejsem sama a že existuje cesta ven. S pomocí poradkyně jsme sepsaly návrh na povolení oddlužení, což byl pro mě obrovský krok.

Ale pomoc poradny nekončila jen u oddlužení. Pomohla mi znovu se postavit na vlastní nohy:

• Poradkyně mi pomohla najít vhodné a stabilní bydlení, což pro mě a dceru byla neskutečná úleva. Už jsem se nemusela bát, že skončíme na ulici.
• Společně jsme podaly návrh na nařízení exekuce na dlužné i budoucí výživné na dceru. Věřila jsem, že otec bude konečně přispívat, což se později skutečně začalo dít.
• Během oddlužení mě ale potkala další rána – zemřel mi otec, který mi byl velkou morální a finanční oporou. V tu chvíli jsem si myslela, že to zase nezvládnu. Ale poradkyně mě okamžitě napojila na Sociálně aktivizační službu a já začala čerpat pravidelnou potravinovou a materiální pomoc. To mi doslova zachránilo krk.

Oddlužení trvalo 5let. Byla to nelehká a mnohdy trnitá cesta. Musela jsem se hodně uskromnit a pečlivě plánovat každý výdaj. Ale vědomí, že se blížím ke dni, kdy budu bez dluhů, mi dávalo sílu jít dál. Poradkyně mi byla neustále k dispozici, když jsem potřebovala cokoli probrat nebo když jsem si něčím nebyla jistá.

A víte co? Zvládla jsem to! V roce 2024 jsem úspěšně dokončila oddlužení a byla osvobozena od hrazení zbytku dluhů.

Teď, když je to všechno za mnou, si konečně můžu užívat život bez dluhů a bez strachu z exekucí. Dokázala jsem si udržet zaměstnání, stabilní bydlení a hlavně – moje dcera má konečně klidnou a spokojenou mámu. Osobně vnímám, že jsem se neskutečně posunula ve svém rozvoji k samostatnému a normálnímu životu.

Vím, že je těžké nevidět řešení, ale nebojte se. Věřte mi, že se to dá zvládnout, tak jako jsem to zvládla já. Nestyďte se požádat o pomoc, protože to je první a nejdůležitější krok k novému životu. Přeji vám hodně síly na vaší cestě!