Ztracený v papírech: Můj boj o svobodu z dluhů

Víte, když jste cizinec v nové zemi a snažíte se postavit na vlastní nohy, je to těžké.

Jsem Sergej, a i když žiju v Čechách už dlouho, s úřady a složitými papíry jsem si nikdy moc nerozuměl. V minulosti jsem pracoval u různých firem, které mi neplatily vždycky včas, stěhoval jsem se po ubytovnách a bohužel jsem se tak dostal do velkých dluhů a exekucí.

U něj jsem konečně zažil férový přístup a věděl jsem, že mi každý měsíc přijde výplata. Díky tomu jsem se rozhodl, že musím s dluhy něco udělat. Před pár lety jsem si podal žádost o oddlužení a soud mi to schválil. Měl jsem radost, myslel jsem si, že to je konec mých starostí.

Pravděpodobně kvůli té jazykové bariéře a složitě napsaným dopisům od soudu a insolvenčního správce jsem prostě nepochopil, co všechno mám přesně dělat a dodržovat. Neřekl jsem si o pomoc, protože jsem nevěděl, jestli je situace vážná nebo ne. Splátky jsem sice platil, ale nepravidelně, a na výzvy úřadů jsem reagoval se zpožděním, nebo vůbec.

Nakonec sice navrhl, aby soud vzal na vědomí, že jsem oddlužení dokončil, ale bohužel navrhl, abych nebyl osvobozen od placení zbytku dluhů, i když jsem zaplatil víc než 30 % toho, co jsem dlužil. Soud s tím souhlasil a já jsem se v tu chvíli už ani nebránil. Celá ta situace mě hrozně vyčerpala.

Začali se mi znovu ozývat věřitelé a do datové schránky mého zaměstnavatele, pana Karla, začaly znovu chodit exekuční příkazy. Pan Karel viděl, že se trápím, a rozhodl se mi opět pomoct. Tentokrát jsme se společně obrátili na neziskovou organizaci s žádostí o pomoc s podáním nového návrhu na oddlužení.

Zjistily něco velmi důležitého: že jsem nebyl nikým poučen, že jsem měl podat žádost o osvobození od placení zbytku dluhů. A to jak soudem, tak ani insolvenčním správcem. Neměl jsem tak žádnou šanci se tehdy bránit. I když už bylo moje původní insolvenční řízení oficiálně ukončené, poradkyně navrhly, abych požádal soud o přezkum celého postupu a o to, aby mi bylo osvobození přiznáno, protože jsem splnil tu hlavní podmínku – zaplatit víc než 30 % dluhů a náklady správce.

Soud sice namítal, že jazyková bariéra nemohla být překážkou, protože jsem si na ni nestěžoval celou dobu, a že splátky nebyly hrazeny pravidelně. Ale nakonec uznal, že jsem nedoplatek uhradil a že jsem splnil všechny základní požadavky. Takže soud nakonec rozhodl a osvobodil mě od placení zbytku závazků, které byly zahrnuty do oddlužení!

Bez pomoci bezplatných poraden a pana Karla bych to nikdy nedokázal. Pocítil jsem obrovskou úlevu a vděčnost. Ten pocit, že se za vás někdo postaví a bojuje i za vaše práva, je k nezaplacení.