Ztratila jsem partnerku, žila na ulici a nakonec našla cestu zpátky

Život umí být krutý. Pamatuji si na dobu, kdy se mi během krátké chvíle zhroutil celý svět.

Měla jsem milovanou partnerku, se kterou jsem žila, ona ale pak onkologicky onemocněla.

Celé dny a noci jsem o ni s láskou pečovala. Postupně jsem musela omezit práci, pak jsem ji úplně opustila, abych se mohla plně věnovat péči. Všechny úspory, které jsme měly, se rozplynuly na léky, péči a běžné výdaje. Bylo to vyčerpávající, ale nemohla jsem jinak.

Skončila jsem v nebytových prostorech, kde nebyla ani voda, ani topení. Představte si to: po všech těch letech péče a ztráty, žít v tak nedůstojných podmínkách, to vás psychicky úplně semele.

Byla jsem v depresi, zlomená a vyčerpaná. Naštěstí mi byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. O možnosti oddlužení na tři roky, která je pro lidi s invalidním důchodem nebo seniory, jsem ale vůbec nevěděla. Byla to doba, kdy jsem nevěděla, jak dál a jak se z té beznaděje dostat.

Poradci tam byli skvělí. Pečlivě mě vyslechli a objasnili mi, že díky mému invalidnímu důchodu mám nárok na zrychlené oddlužení, které trvá jen tři roky. To pro mě byla obrovská, téměř neuvěřitelná naděje.

Společně jsme sepsali insolvenční návrh. Od té chvíle, kdy byl návrh podán, se začalo něco měnit. Najednou ustal ten neustálý tlak věřitelů. Bylo to jako, když z vás spadne obrovské břemeno. Mohla jsem se konečně soustředit na sebe, na své zdraví a začít se pomalu dávat dohromady.

Ten pocit, že se věci hýbou správným směrem a že vidíte světlo na konci tunelu.

Už nejsem ta zlomená žena, která žila ve strachu a chladu. Mám jistotu, že po třech letech budu osvobozena od hrazení zbytku dluhů a budu moct začít úplně novou kapitolu. Přeji každému, kdo se trápí s dluhy, aby našel tu odvahu a udělal ten první krok k pomoci.